Mlžení investorů ohledně strategií odchodu od fosilních paliv

LinkedIn
Facebook
Twitter
WhatsApp
Investor do fosilního průmyslu - strategie

Nedávná aktualizace webu Investing in Climate Chaos, kterou zveřejnila nezisková ekologická organizace Urgewald, zveřejnila investice institucionálních investorů do společností vyrábějících fosilní paliva ve výši 4,3 bilionu dolarů.

Mezi ně patřily podíly ve společnostech uvedených v Global Coal Exit List (GCEL) a Global Oil & Gas Exit List (GOGEL), zjistil Urgewald. V květnu 2024 dále drželo dluhopisy a akcie uhelných společností přibližně 5 260 institucionálních investorů, což dohromady činilo 1,2 bilionu GBP. Více než 95 % společností v GCEL nedokázalo stanovit datum odchodu od uhlí a 40 % stále plánuje rozvoj nových uhelných aktiv.

Stejně tak do expandujícího ropného a plynárenského průmyslu zainvestovalo 7 245 institucionálních investorů v celkové hodnotě 3,8 bilionů USD. Ze společností uvedených na GOGELu 96 % stále zkoumá a rozvíjí nové zásoby ropy a zemního plynu, zatímco průmysl jako celek od roku 2021 zvýšil své roční kapitálové výdaje na průzkum ropy a zemního plynu o více než 30 %.

V roce 2024 poté, co se země na COP28 jednomyslně dohodly na postupném ukončení používání fosilních paliv, je ohromující, že institucionální investoři drží akcie a dluhopisy ropných, uhelných a plynařských společností v hodnotě 4 bilionů dolarů. Obzvláště překvapivé je, že do těchto společností stále silně investují i evropské společnosti.

Je patrné, že nedostatečný tlak regulátorů nebo akcionářů vede k tomu, že pro některé společnosti je snazší pokračovat v podnikání jako obvykle, zůstat ve hře.

Riziko uvízlých aktiv

Vzhledem k mediální a veřejné pozornosti, která je věnována energetické transformaci, a vzhledem k rychle klesajícím nákladům na výrobu obnovitelné energie se zdá logické usuzovat, že poptávka po uhlí, ropě a plynu bude časem klesat. Podle iniciativy Carbon Tracker to zvyšuje riziko uvízlých aktiv: aktiv, která utrpěla neočekávanými nebo předčasnými odpisy, devalvacemi nebo přeměnou na závazky. Pro průmysl fosilních paliv existují dva typy uvízlých aktiv. Infrastruktura s pevnou kapacitou, jako jsou rafinerie a zařízení na výrobu elektřiny, bude stále více nedostatečně využívána a jejich marže budou klesat. V určitém okamžiku se tato aktiva budou muset předčasně vypnout. Druhým typem uvízlých aktiv jsou ropné nebo plynové pole, které v průběhu času prochází obdobím přirozeného poklesu. Historicky se společnosti v této fázi snažily reinvestovat do nových projektů, aby udržely výrobu v chodu, ale vzhledem k postupnému přechodu na ekonomiku s čistými nulovými emisemi se důraz přesunul na vyhýbání se investicím do nových projektů a řízení stávajících projektů v průběhu příštích 10 až 20 let, dokud nebude výroba zastavena. Nikdo důvěryhodný neříká, že musíme zítra přestat používat ropu a plyn, je to jen o vyhýbání se novým průzkumům a zvládnutí postupného odchodu.

Jaká by tedy měla být role investora?

Podle Carbon Tracker musíme rozlišovat mezi dvěma typy investorů.

První zohledňuje dopad na klima při svých investicích nebo investuje do „no harm“ aktiv. Druhý typ investuje čistě z finanční perspektivy. U této druhé skupiny je problém v tom, že jejich úlohou je řídit a chránit hodnotu svých investic pro své klienty, takže nemohou dovolit společnostem, do kterých investují, plýtvat kapitálem na projekty, které budou ztrátové, a to i v průmyslu s fosilními palivy.

Klíčová je spolupráce investorů se společnostmi na predikcích poptávky po produktech a odhadech vývoje cen. Správci fondů by se měli ujistit, že společnosti zveřejňují informace, které o těchto otázkách mají, a zajistit, aby tyto údaje byly v souladu s tempem přechodu, které společnosti uvádějí.

Chybějící strategie odchodu od fosilních paliv

Když společnost PA Future oslovila zástupce investičního managementu několika firem, žádné z nich nebyly ochotné vyjádřit se k předpokládanému ukončení investic do ropy a zemního plynu a k související strategii. Vyjádřil se pouze jeden investor, který nechtěl být jmenován:

„Ropný a plynárenský průmysl za poslední dekádu zdaleka nedosahoval výkonnosti indexu S&P500, ale jakmile nastal krátkodobý výkyv, jaký jsme viděli v důsledku války na Ukrajině, najednou všichni říkali, že v našem portfoliu potřebujeme více ropy a plynu. Ale toto odvětví je nedokonalý trh. Máme OPEC, což je v tuto chvíli v podstatě kartel s velmi malým počtem prodejců a více kupujícími. Prodejci mohou diktovat cenu. Teď ale máme na trhu nové účastníky a sektor obnovitelných zdrojů (baterie, solární energie, vítr) se stal nejlevnější formou energie na světě. Tyto kartely se nakonec rozpadnou kvůli konkurenci, která stlačí ceny dolů. A to znepokojuje investory, kteří vsadili na vysoké dividendy, které v současnosti dostávají od těchto ropných a plynárenských společností. S poklesem poptávky budou investoři nuceni přehodnotit a stáhnout se.“

Carbon Tracker souhlasí a upozorňuje na to, že investoři se nemusí zbavovat svých zásob ropy a plynu přesunem investic do obnovitelných zdrojů, ale mohou investovat do čehokoli jiného. Jde o to, že budoucí ropa a plyn nepřinesou stejné výnosy jako historická ropa a plyn.

Angažovanost versus odprodej

Velká diskuze o investování do společností využívajících fosilní paliva se odehrává kolem „odprodeje“ nebo „podpory“ těchto společností. Tj. zda se těchto společností zbavit, nebo je podpořit na jejich cestě dekarbonizace, a zajistit tak tato aktiva nespadají do rukou jiného investičního podniku, který nemusí mít silnou strategii angažovanosti v oblasti udržitelnosti.

Nedávný odpor proti udržitelným investicím a ESG v USA bagatelizoval obavy o klima a byl pokusem zablokovat uskutečnění přechodu. Investoři často argumentovali tím, že klimatickou krizi vyřeší udržení těchto investic a jejich angažovanost.  

Samotná angažovanost ale nic nemění bez hrozby prodeje investic – to je nyní skutečně efektivní. Hrozba odprodeje se musí objevit na předním místě v jakékoli seriózní angažovanosti, aby byly zajištěny skutečné výsledky.

Carbon Tracker ale argument o odprodeji a/nebo zapojení zpochybňuje. Investoři nakupují a prodávají každý den. Když prodávají podíl, neřeknou „Prodal jsem tu společnost“, ale rozhodli se prodat, protože už nemají pocit, že by investice dávala smysl. To, co se děje nyní, je nárůst počtu investorů, kteří si myslí, že systém fosilních paliv končí, a jednoduše prodávají své akcie, protože nevěří v budoucí životaschopnost těchto společností. Pokud jde o angažovanost, vezměme si jako příklad průmyslovou revoluci a přechod od kanálů k železnici. Investoři se neangažovali v průplavových společnostech, aby zefektivnili průplavy, ale jen přesunuli své investice na železnici, protože to bylo lepší, levnější a efektivnější. Takže myšlenka „odprodej nebo zapojení“ je podle Carbon Tracker absolutní nesmysl.

Jak tedy mohou klienti fondů instruovat investiční manažery, aby do fosilních investic začlenili výstupní strategie? Podle Carbon Tracker musí klient, který se zajímá o udržitelné investice, najít takového správce fondu, který u fosilních investic (například uhelné elektrárny nebo ropné rafinérie) předpokládá odpisy, předpokládá vysoké náklady na kapitál. Vzhledem k holistické povaze energetického přechodu a směřování ke globální ekonomice s čistou nulou se rizika spojená s investicemi do průmyslu fosilních paliv začínají zvyšovat. A přesto mlčení investorů o tom, zda diskutovali o strategii odchodu z těchto investic ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, hovoří za mnohé. Možná tržní a geopolitická volatilita zatlačila hlavy správců aktiv do písku nebo zatemnila jejich schopnost více myslet dopředu. Potřeba jasnosti v tomto ohledu je však prvořadá – a pokud investoři nevědí, kudy se vydat, je na klientech, aby jim cestu osvětlili.

Zdroj:

https://future.portfolio-adviser.com/are-investors-playing-both-sides-by-not-forming-exit-strategies-from-fossil-fuels/

Přejít nahoru