Výzkum MSCI o trendech v udržitelnosti a ochraně klimatu:
- Extrémy počasí budou nadále ohrožovat domovy i práci.
- Regulace a dohled nad firmami se rozšíří.
- Rozvoj generativní AI a řízení rizik s ní spojených.
- Due diligence dodavatelského řetězce se stane nutností.
- Výzvy pro mezinárodní reporting o klimatu.
- Nezamýšlené důsledky SFDR pro rozvíjející se trhy.
- Nárůst důležitosti soukromých investic pro transformaci ekonomiky.
- Nárůst investování do přírody.
1. Extrémy počasí budou stále více ohrožovat bydlení i práci
1.1 Majitelé domů v USA se obávají o své domy kvůli extrémům počasí
V roce 2023 se v důsledku narůstajícího klimatického rizika hlavní pojistitelé na Floridě a v Kalifornii stáhli z trhu pojištění majetku. V důsledku toho budou jednotlivé domácnosti pravděpodobně čelit neočekávaným nákladům na ochranu svých domovů. Některé „gapy“ na pojistném trhu se dají řešit politickými zásahy, což ale může mít dlouhodobější důsledky pro regionální ekonomické zdraví a dostupnost pracovní síly.
Pro investory vyvstávají otázky z velké části makroekonomické. Co se stane s podnikatelským prostředím, když se lidé rozhodnou žít a pracovat jinde v důsledku vysokého klimatického rizika? A pokud zůstanou, kolik peněz jim zbyde po zaplacení všech nákladů na bydlení? Nárůst průměrných nákladů na pojištění majitelů domů v USA mezi lety 2001 a 2020 byl pozoruhodný. Až 145% nárůst ceny pojištění domů výrazně překračuje 61% nárůst středního příjmu domácností ve stejném období.
V Oklahomě, Arkansasu a Mississippi je pojištění domů v důsledku nižších příjmů a také stále více se projevujících akutních klimatických rizik nejméně dostupné v celých Spojených státech. Ale i ve státech s dostupnějším pojištěním mohou budoucí klimatické dopady způsobit dlouhodobější zvýšení pojistného a více výluk v pojištění. Například na Havaji, kde bylo pojištění dlouhodobě cenově dostupné, pojistitelé přehodnocují své krytí po lesním požáru v roce 2023.
1.2 Vlny veder vyvolávají protestní akce zaměstnanců
Mimořádné vlny veder posledních let vyvolaly řadu protestních akcí zaměstnanců firem jako UPS a Amazon, kteří se těžko vyrovnávají s globálním nárůstem teplot. Horko a vlhkost ztěžují práci a snižují produktivitu, a to i bez narušení způsobeného výpadky. Pro investory je důležité vědět, jak společnosti:
- posilují klimatickou odolnost svých pracovišť;
- snižují rizika omezení nebo zastavení provozu v důsledku horka nebo jiných klimatických hrozeb;
- zda a jak řeší bezpečnost svých pracovníků, kteří musí pracovat venku za vysokých teplot a vysoké vlhkosti a jaký to má dopad na jejich produktivitu.
Vysoké teploty a vysoký stupeň vlhkosti jsou hrozbou zejména pro logistické, ale i výrobní a těžařské společnosti. Pokud se do roku 2050 prudce zvýší emise CO2, průměrná produktivita pracovníka logistického skladu v New Yorku by mohla klesnout o 50 %. Je ale nutné počítat s dalšími ztrátami, které by mohly pocházet z pracovních sporů nebo zvýšené absence pracovníků z důvodu nemocí z horka. Z toho vyplývá, že chápání rizik při řízení pracovní síly a tradiční měřítka chápaní produktivity práce se do budoucna změní.
2. Byznys v hledáčku orgánů dohledu
2.1 Dohled bude podle MSCI rozšiřován
Od klimatických změn přes geopolitiku až po dělníky, kteří tvrdošíjně odmítají návrat do kanceláře, rizika a příležitosti se množí a umocňují výzvy spojené s řízením společností. Řada skandálů obrátila pozornost na odpovědnost bank, manažerů rizik a auditorů. Corporate governance se mění. Dohled je ve středu pozornosti.
Pro investory to vyvolává několik otázek:
- Kdo přesně se stará byznys?
- Co je potřeba k tomu, aby svou práci dělal dobře?
2.2 Audit auditorů
Jedna z nejdramatičtějších změn, kterou MSCI za poslední rok zaznamenala, byla v chování auditních regulátorů. To přitahuje pozornost k auditorským postupům, dozoru nad představenstvy i kvalitou samotných auditorů. Auditoři ověřují finanční výkaznictví, ale není vždy snadné posoudit kvalitu jejich práce nebo záznamy auditorských společností.
V roce 2023 regulační orgány zintenzivnily kontroly hodnocení auditorských firem na několika trzích. Předběžná zjištění jsou zarážející. Na několika různých trzích zaznamenali regulátoři mnoho auditních nedostatků a v roce 2023 uložily více finančních sankcí než v předchozích letech. Od září 2023 finanční sankce napříč třemi hlavními regulátory – PCAOB v USA, FRC ve Spojeném království a NFRA v Indii – vzrostly o 302 % ve srovnání s rokem 2022.
V USA zjištěné nedostatky v auditních zakázkách vzrostly ve stejném období o 203 %. Zatímco regulace má dopad na investiční společnosti, větší kontrola a transparentnost představuje jedinečnou příležitost pro investory posoudit vhodnost konkrétních auditorů a odpovídajícím způsobem volit jejich zmocněnce. Tyto informace by také mohly mít vliv na investiční rozhodnutí, protože potenciální nedostatky auditu mohou ztížit odhalování finančních rizik ve společnostech, do kterých bylo investováno. Investoři by se také mohli podívat na schopnosti představenstev společností v oblasti auditu a dohledu nad riziky v jejich portfoliích. Potenciální důsledky slabého dohledu byly zdůrazněny v roce 2023 v USA.
2.3 Bankovní krize a krach Credit Suisse
Téměř čtvrtina bank (24 %) po celém světě spolupracovala se stejným auditorem více než dvě desetiletí, což může kompromitovat nezávislost těchto auditorů. A i když to samo o sobě nemusí být nutně problematické, 42 % z nich taky postrádala odborníka z oboru ve svém výboru pro audit a většina (54 %) neměla v představenstvu žádného odborníka na řízení rizik.
Pokud jsou schopnosti a záznamy externího auditora nezbytné pro řízení rizik v měnícím se prostředí, požadavky na vlastní schopnost správních orgánů při řízení rizik nejsou o nic menší. Dobrou zprávou je, že mnoho představenstev společností si tuto skutečnost zjevně uvědomuje.
2.4 Odbornost v managementu společností se bude podle MSCI měnit
Správní rady vždy potřebovaly správnou kombinaci dovedností, odborných znalostí a zázemí, aby byly efektivní v dohledu nad svými firmami. Ale definovat tento mix nebylo nikdy těžší. Zatímco risk matice se nafoukly a zahrnují stále více strategických hrozeb – od geopolitiky, umělé inteligence až po sexuální život generálních ředitelů, investoři a regulátoři tlačí na rady, aby své členy diverzifikovaly. Tyto tlaky jsou cítit zejména ze strany nominačních výborů představenstev, vzhledem k pozorovanému poklesu udržení generálních ředitelů napříč indexem MSCI ACWI. Výzvou pro nominační komise nyní může být vyvážení nároků na nové dovednosti členů rad a představenstev současně s udržováním jejich stabilního složení.
V roce 2023 zaznamenaly globální společnosti celkový pokles počtu zastávaných míst ve správních radách lidmi, kteří mají každou ze tří klíčových kompetencí: finanční odbornost, odborné znalosti v oblasti řízení rizik a odbornost v oboru. V předchozím roce došlo k deficitu ve dvou z těchto tří dovednosti, a to navzdory tomu, že průměrná velikost boardů se v roce 2022 zvýšila a v roce 2023 se nezměnila. Nedávné poklesy odbornosti kontrastují s šestiletým obdobím mezi lety 2016 a 2021, během něhož došlo k čistému nárůstu členů představenstva s každou z těchto dovedností.
To neznamená, že tyto boardy náhle ztratily základní dovednosti. Většina z nich ještě měla více ředitelů s finančními, rizikovými a průmyslovými odbornými znalostmi. Zdá se však, že nominační komise upřednostňují nové dovednosti, nejčastěji v technologiích a kybernetické bezpečnosti a všeobecných manažerských dovednostech. Mezi dalšími 10 nejoceňovanějšími dovednostmi jsou strojírenství, ESG/udržitelnost a výroba/logistika.
3. Rozvoj generativní umělé inteligence a řízení rizik s ní spojených
Generativní AI se chopila páky technologických změn a zdá se, že je připravena proniknout do sektorů od financí až po zdravotnictví. Tvůrci politik, akademici a průmysloví lídři aktivně diskutují o tom, jak nejlépe využít potenciál nárůstu jejího využití a zároveň uřídit rizika s ní spojená. A zatímco některá rizika se zdají být obrovská, jiná jsou pod přímou kontrolou společností. Vzhledem k neodvratitelnému zavádění umělé inteligence, nejen investoři diskutují o mantinelech jejího rozvoje, zejm. v oblasti zabezpečení osobních dat.
3.1 Regulační orgány se snaží dohnat technologie, firmy zase předpisy
Modely a aplikace generativní AI otevírají nové způsoby, jakými jsou data spotřebitelů využívána. Díky masivním „sebeučícím“ data setům aplikace generativní AI, jako jsou vyhledávací nebo osobní asistenční nástroje, mohou například shromažďovat údaje o chování bez jasného souhlasu, zatímco aplikace pro vykreslování obrázků mohou zase shromažďovat biometrická data.
Obecné nařízení EU o ochraně osobních údajů se soustředilo na práva uživatelů, souhlas a sekundární účely, stejně jako princip „privacy-by-design“ při vývoji produktu. Ale vzhledem k varovným hlasům z komunity vývojářů AI je zapotřebí další regulace týkající se zabezpečení osobních dat a etického vývoje produktů umělé inteligence. Návrh zákona EU o AI zahrnuje komplexní rámec správy systémů AI od etického produktového vývoje k rozšíření osvědčených postupů pro ochranu osobních údajů.
3.2 Talent management: podle MSCI proběhne transformace na trhu práce
Kombinace snižování počtu pracovních míst a transformace pracovní síly, vedená přijetím generativní technologie umělé inteligence se staly realitou. Až 80 % pracovní síly v USA by mohlo alespoň 10 % svých úkolů vykonávat s pomocí AI nebo by těchto 10 % úkolů bylo vykonáno plně umělou inteligencí. Je to obousměrná cesta: umělá inteligence může vytlačit lidské úkoly, ale také zvýšit produktivitu práce ve firmách, pokud jsou pracovní síly odpovídajícím způsobem proškoleny. Které společnosti budou vedle AI investovat do svých zaměstnanců a které se zaměří čistě na snižování nákladů?
Navzdory propouštění rychle rostoucí technologická odvětví zoufale potřebují nové talenty. Do roku 2030 by mohlo jen v USA podle odhadů chybět až 1,4 milionu pracovníků – počítačových vědců, inženýrů a techniků. MSCI posuzovala schopnosti firem přizpůsobit se realitě na pracovišti v éře umělé inteligence ve dvou klíčových oblastech:
- úsilí o zvyšování kvalifikace stávajících zaměstnanců a
- jejich strategii pro získávání nových talentů potřebných pro jejich další růstovou fázi.
MSCI zjistila, že firmy poskytující služby a společnosti zabývající se investováním do nemovitostí (REIT companies = real estate investment) jsou v průměru lépe připraveny na transformaci pracovní síly, zatímco společnosti podnikající v oblasti managementu a developmentu nemovitostí, softwaru a služeb, hardware a vybavení a médií a zábavy v těchto opatřeních zaostávají.
Efektivní strategie talent managementu je složitá a společnosti napříč spektrem se možná budou muset více zamyslet nad investicemi do talentů, aby plně využily výhod narůstající produktivity práce díky spojení s umělou inteligencí.
4. Due diligence dodavatelského řetězce se stává nutností
Složité globální dodavatelské řetězce jsou realitou moderního podnikání. Když jsou dobře postavené, nabízí specializaci, efektivitu a konkurenční výhodu. Ale nesou s sebou samozřejmě řadu rizik, jako je například nedostatek klíčových materiálů nebo chyby v řízení kvality. Velký počet zapojených hráčů může ztížit kontrolu nad tím, kdo s kým obchoduje. Pověst velkých značek může poškodit i jednání malého subdodavatele někde hluboko v dodavatelském řetězci.
Klíčoví regulátoři však chystají nová pravidla, podle kterých společnosti ponesou odpovědnost za celý životní cyklus produktu nebo služby, tj. i za to, co se stane u zdroje (těžba surovin, zahájení výroby apod.). Za porušení pravidel se chystají tučné tresty.
Regulátoři přistupují k problému jak z environmentálního, tak sociálního pohledu. Například dle chystaného nařízení EU zaměřeného na ochranu přírody a biologické rozmanitosti budou společnosti prokazovat, že produkty prodávané v EU neobsahují komodity vyrobené na nedávno odlesněné půdě.
EU je aktivní i na sociální straně dodavatelských řetězců a není zdaleka sama. V několika normách byly navrženy nebo již schváleny požadavky na omezení moderního otroctví.
V obou případech je pro investory i společnosti důležité zodpovědět si tyto dotazy:
- Kdo je v tomto kontextu připraven jednat?
- Jak bude tato strana řešit problém „sledovatelnosti“ konkrétních vstupů v rámci životního cyklu produktu nebo služby?
4.1 Sledování původu komodit v potravním řetězci se podle MSCI stane nutností
Nařízení EU o odlesňování se vztahuje na širokou škálu komodit a hotových výrobků, ale pro demonstraci dosahu této normy se MSCI zaměřila na výrobu potravin. Potravinářské produkty mohou mít překvapivě složité dodavatelské řetězce, zvláště když využívají suroviny jako kakao, káva, palmový olej a sójové boby. Tyto přísady jsou z velké části získávány na rozvíjejících se trzích, kde může být monitorování a vykazování nastaveno nejednotně. Ale dny nejistot ohledně původu komodit a krčení ramen se rychle chýlí ke konci.
Nařízení EU o odlesňování platné od roku 2023 a chystané normy EU o due diligence kladou sledovatelnost původu komodit do popředí. A rok 2024 bude rokem, kdy budou společnosti donuceny na tento nový regulační tlak zareagovat reportingem o původu jejich ingrediencí.
Do září 2023 mělo pouze 11 % potravinářských společností, které pro výrobu používaly sójové boby, zavedený program pro sledování původu komodit, a pouze 8 % společností, které k výrobě svých produktů používají kakao. V rámci nového boje EU proti odlesňování budou společnosti, které nakupují nebo prodávají kteroukoli z těchto a dalších komodit (a jejich derivátů), brzy muset prokázat, že tyto komodity nepochází z odlesněných zemí.
Dílčí změny ve společnostech ale nepomohou. Společnosti vyrábějící potravinářské produkty budou muset prokázat systémová řešení pro zajištění sledovatelnosti používaných surovin. To může na trh přilákat nové hráče, kteří mohou nabídnout různá technická řešení: satelitní monitorování plodin, elektronické označování skotu nebo využití technologie blockchain v trackování obilí.
Sledovatelnost však není jen o ochraně životního prostředí. Také pracovní podmínky v rámci dodavatelských řetězců již po několik desetiletí představují problém, který se některé jurisdikce snaží vyřešit nastavením konkrétních pravidel pro firmy.
4.2 Soumrak moderního otroctví bude podle MSCI pokračovat
V posledních letech jsme zaznamenali výrazný nárůst objemu a přísnosti předpisů souvisejících s moderním otroctvím, které cílí na korporace, ale i konkrétní regiony a investory. MSCI odhaduje, že celosvětově asi 79 % společností s vysokým objemem kapitálu ke konci roku 2023 podléhalo alespoň jedné takové regulaci. Tento podíl se zvýší na 83 %, jakmile bude přijata směrnice EU o náležité péči (Corporate Sustainability Due Diligence Directive, dále jen CSDDD).
Regulace moderního otroctví není nová, ale postupně se rozšiřuje a vyvíjí. Původně dobrovolný reporting se v některých regionech vyvinul do jasně a přísně nastavených reportovacích povinností. Hodnota zboží zastaveného na hranicích USA z důvodu podezření na využití nucené práce se v prvních měsících roku 2023 téměř ztrojnásobila oproti roku 2022.
CSDDD stanoví společnostem povinnost nastavit kontroly v dodavatelských řetězcích (due diligence), za jejichž porušení hrozí sankce až do výše 5 % celosvětového obratu společnosti. Do jaké míry se CSDDD bude vztahovat i na finanční instituce, bude jasné v roce 2024.
Pomineme-li CSDDD, povinnost náležité péče v oblasti dodržování lidských práv již tvoří součást nařízení upravujícího udržitelné investice v EU. Nařízení SFDR (Sustainable Finance Disclosure Regulation) vyžaduje reportování o tom, že investice nezpůsobila významnou škodu. Reporting obsahuje například informace o tom, že společnost, do které bylo investováno, neporušuje globální normy nebo informace o nedostatcích v zajištění dodržování těchto norem.
Povinnost dodržování globálních norem týkajících se nucené práce obsahuje i nařízení EU o taxonomii, které zavedlo koncept minimálních záruk. To znamená, že i ty nejzelenější investice nemohou být „v souladu s taxonomií“, pokud se také neřídí těmito globálními normami.
Předpisy o moderním otroctví zvýšily riziko narušení provozu, poškození dobrého jména, občanskoprávních sporů a finančních sankcí pro společnosti. Zvyšují taky laťku pro portfolia „udržitelných“ investic. Investoři mají více důvodů než kdy jindy, aby blíže zanalyzovali komplexní přístup firem k řízení těchto rizik.
5. Výzvy pro mezinárodní reporting
Příštích několik let bude pro globální investory pravděpodobně díky množství zveřejněných korporátních informací o klimatu znamenat velkou změnu. Regulační tlak na povinné hlášení je značný. Pokrývá řadu hlavních trhů a další přijde. A i když to bude bezpochyby zátěž pro firmy, které dosud měření a reporting v tomto rozsahu nevykonávaly, povede ke zlepšení schopnosti investorů a finančníků činit správná srovnání a rozhodnutí. Ale ďábel je skrytý v detailu.
5.1 Regulace zveřejňování: ISSB brzy zasáhne většinu trhů
Poté, co Mezinárodní rada pro standardy udržitelnosti (ISSB) v polovině roku 2023 zveřejnila reportovací standardy, řada jurisdikcí oznámila plány na implementaci ISSB do svých regulačních rámců přibližně v nadcházejícím roce. V roce 2024 tak uvidíme, s jakým tempem, přísností a v jakém rozsahu vlády implementují ISSB standardy, aby tak naplnily ambici ISSB stát se globálním rámcem pro podávání zpráv o udržitelnosti.
Některé jurisdikce samy převzaly vedení a navrhly podrobné znění v souladu s ISSB požadavky. V některých případech vyšly ze stávajících předpisů pro zveřejňování finančních informací souvisejících s klimatem (Task Force on Climate-related Financial Disclosures, TCFD). TCFD byla oficiálně začleněna do ISSB v roce 2023.
V EU budou společnosti muset podávat zprávy v souladu se směrnicí o podávání zpráv podniků souvisejících s udržitelností (CSRD, Corporate Social Responsibility Directive), která je navržena tak, aby byla interoperabilní s ISSB.
Očekávalo se, že Hong Kong zavede na světě první soubor pravidel specifických pro ISSB v lednu 2024, ale zavedení bylo odloženo na rok 2025. Spojené království je připraveno zavést vlastní standardy zveřejňování v souladu s ISSB pro registrované společnosti do léta 2024, zatímco Austrálie má v úmyslu dokončit svůj rámec výkaznictví v souladu s ISSB pro velké firmy do července 2024.
Zveřejňování v souladu s ISSB bude povinné v Japonsku a Singapuru v roce 2025. Dvě největší světové ekonomiky, USA a Čína, dosud neoznámily žádné formální plány na zavedení rámců podávání zpráv v souladu s ISSB.
S postupným zaváděním standardů ISSB budou investoři bedlivě sledovat dvě věci:
- Rychlost, s jakou budou mít přístup k novým informacím a novým poznatkům o výkonnosti společností investujících do ochrany klimatu.
Konzistence zveřejněných informací v různých regionech: bez harmonizovaného přístupu bude mnohem těžší vyvodit smysluplné závěry z celosvětového srovnání výkonu společností.
5.2 Vzestup „osiřelých emisí“? MSCI upozorňuje na metody snižování vykazovaných emisí
Protože přechod na nízkouhlíkovou energetiku naráží na inflaci a vyšší ceny vstupů, společnosti mohou být v pokušení plány na dekarbonizaci zpomalit. Nečinnost ale vyvolává kritiku veřejnosti a investorů. A právě tato kritika dala vzniknout různým „poznámkám pod čarou“ a úprav v účetnictví společností. Tyto výjimky umožňují společnostem investovat do určitých aktiv spojených s fosilními palivy, aniž by se tak jejich emise započítávaly.
Proto bude v roce 2024 potřeba, aby se investoři a portfolio manažeři důsledně zaměřili na „poznámky pod čarou“ ve zprávách o udržitelnosti, aby dokázali rozlišit aktivní plány přechodu od pouhých úprav v účetnictví.
MSCI zmapovala několik metod, které společnosti používají ke snížení vykazovaných emisí:
- Vyloučení emisí z aktiv nebo z dceřinek, které nejsou plně provozovány společností – např. založením joint ventures v energetickém průmyslu.
- Dekonsolidace emisí znečišťujících aktiv po jejich převodu do nového joint venture nebo spin-off, zatímco jsou nadále začleněny jako podíl na čistém příjmu společnosti.
- Vyloučení emisí z obchodních jednotek, které jsou plánovány k prodeji.
- Přechod z metody účtování emisí podle místa na účtování tržních emisí (market-based emissions). autorky: Podle World Resources Institute „metoda založená na umístění odhaluje, co společnost fyzicky vypouští do vzduchu, a metoda založená na trhu ukazuje emise, za které společnost nese odpovědnost prostřednictvím svých nákupních rozhodnutí“.
- Přeskupení financí do korporátního dluhu jako nástroje vytvořeného pro speciální účely, který má nižší uhlíkovou stopu, místo vykázání emisní stopy spojené s konkrétními „fosilními“ projekty.
Toto počínání firem samozřejmě komplikuje objektivní výpočet emisí i objektivní srovnání napříč trhem, nehledě na srovnání meziročních trendů, protože fundamentální data (tj. zisky, zásoby ropy a plynu, rafinérská kapacita, výroba energie atd.) mohou být vykazovány na základě vlastnických podílů, nikoli však na základě příslušných emisí.
Výzkum MSCI na čtyřech veřejně obchodovaných utilitách, které vynechaly některé přímé emise ze svých zpráv (jejich zařazením pod joint ventures, dceřiných společností a investic a/nebo přechodem na účtování tržních emisí) zjistil, že vyloučily 17 – 95 % skutečných celkových emisí.
Tyto šedé oblasti ve vykazování emisí budou pravděpodobně odstraněny prostřednictvím vyvíjející se legislativy. V mezidobí by si ale investoři na tyto „osiřelé emise“ měli dávat pozor.
6. Nezamýšlené důsledky SFDR pro rozvíjející trhy
Abychom dosáhli net zero ekonomiky do roku 2050, potřebujeme každý rok do roku 2030 globální investice ve výši 5 bilionů USD, z nichž 40 % musí jít na rozvíjející se trhy.
Z dat z účetních knih roku 2023 je zřejmé, že snahy o nasměrování kapitálu tímto směrem by mohly narazit na neočekávanou a nezamýšlenou překážku v podobě nařízení EU o zveřejňování udržitelných financí (SFDR). Ve zkratce řečeno, tolik firem na rozvíjejících se trzích, které splňují vysokou laťku SFDR pro udržitelné investice, neexistuje.
Jak přistoupí investoři do rozvíjejících se trhů k tomuto dilematu a zohlední regulační orgány tato nezamýšlená omezení v nadcházejících legislativních přezkumech?
SFDR vznikla společně s taxonomií EU a Evropskou zelenou dohodou, které jsou všechny součástí ambiciózního balíčku, který má přeorientovat financování a podnikání na udržitelnější ekonomiku.
Co je tedy za problém? SFDR nařizuje fondům EU, které podle článku 9 mají za cíl udržitelnost v „S“ nebo „E“ (= tzv. „green dark“ investiční produkty), posuzovat indikátory „hlavního nepříznivého dopadu“ (PAI – principal adverse impact).
6.1 (Ne tak) snadné jako PAI
Když se MSCI podívala na hlavní nepříznivé dopady (PAI) s dobrou dostupností dat, zanalyzovala klíčové důsledky jak pro emitenty na rozvíjejících trzích na jedné straně, tak emitenty na rozvinutých trzích. Ve všech odvětvích byly nejmarkantnější rozdíly v sociálních ukazatelích (PAI 11 a 13). V obou ukazatelích výrazně zaostávali emitenti z rozvíjejících se trhů za emitenty z rozvinutých trhů. Také měli tendenci držet se spíše ukazatelů týkajících se uhlíku a energie (PAI 2, 3 a 6). Výsledkem je, že společnosti na rozvíjejících se trzích nesplňují kritéria „do not significant harm“ dle SFDR, takže se stávají pro portfolia mnoha investorů nezpůsobilými.
Klíčové sektory k přechodu na čistou nulu, jako jsou veřejné služby, jsou zvláště znevýhodněny ve srovnání se svými protějšky na rozvinutých trzích. A to by byla pro trhy zoufale potřebující tranziční kapitál velká rána.
V průběhu roku 2024 se očekává legislativní revize přístupu SFDR k principu „do not significant harm“. Investoři tak budou svědkem změn v řízení svého kapitálu a v nastavování rovnováhy mezi cíli udržitelných investic a imperativy pro globální změnu klimatu.
7. Význam soukromých investic pro transformaci ekonomiky bude růst
Nekótovaná aktiva zaznamenala ohromující nárůst. Nyní tato aktiva tvoří více než 25 % hlavních aktiv portfolia soukromých vlastníků. Účastníci soukromého trhu hrají při přechodu na bezemisní ekonomiku důležitou roli, protože mohou pomoci v nasměrování kapitálu do investic méně náročných na emise a zelená řešení.
A vzhledem k tomu, že přechod na nízkouhlíkové hospodářství bude stát podle odhadů až 100 bilionů USD, je potřeba hledat příležitosti pro financování tohoto přechodu i v soukromém sektoru. S tím však přichází strukturální výzvy pro vlastníky a správce soukromých aktiv. Zatímco trhy s kótovanými aktivy jsou transparentnější a čelí větší veřejné kontrole, soukromé trhy jsou poměrně neprůhledné.
Tato nejasnost podnítila obavy veřejnosti, že by „špinavá“ aktiva mohla skončit v portfoliích soukromých aktiv. S nárůstem dostupných dat se ale tyto obavy zdají být přehnané.
7.1 Zvýšení transparentnosti uhlíkové náročnosti soukromých aktiv
Až donedávna obecný nedostatek transparentnosti na soukromých trzích znamenal, že měření uhlíkové intenzity aktiv bylo velmi obtížné. Zatímco reportovaná data jsou stále poměrně vzácná, odhady začínají být stále dostupnější. S využitím některých z těchto analýz MSCI objevila markantní rozdíly v odhadované intenzitě uhlíku mezi veřejnými akciemi a soukromými kapitálovými fondy.
A čísla naznačují, že uhlíková náročnost je nižší v soukromých kapitálových fondech než na veřejně obchodovaných akciových trzích. Nahlédnutí do uhlíkové náročnosti různých typů tříd aktiv je důležitým prvním krokem. Nicméně nižší uhlíková náročnost hlavních aktiv neznamená, že celá třída aktiv čelí nižšímu riziku přechodu.
7.2 Lepší data = lepší hodnocení rizik
Rizika spojená s tranzicí jsou rozmanitá a mohou mít různé vlivy na různá aktiva v závislosti na tom, jak se projevují směrem navenek. Jako příklad se dá uvést odhad dopadu hypotetického minima cen uhlíku (ve výši 75 amerických dolarů na tunu CO2 ekvivalentu) na marže EBITDA soukromých portfoliových společností napříč různými formami soukromého dluhu.
Podle tohoto konkrétního scénáře a po zohlednění všech existujících cen uhlíku se fondy problémových dluhů (distressed debt funds) zdály být vystaveny nejvyšším úrovním rizika změny klimatu ve srovnání s ostatními třídami aktiv soukromého kapitálu nebo ostatními dluhovými fondy. V tomto modelu mohou soukromé společnosti v portfoliích ohrožených dluhů (v prostředí s minimální cenou uhlíku 75 USD/tCO2E) zaznamenat průměrný pokles marží EBITDA o 133 bazických bodů.
Existuje samozřejmě mnoho dalších potenciálních scénářů s různou mírou složitosti. Ale pro investory je nezbytný dostatek dat. MSCI zjistila, že je dostupných relativně více dat o emisích ze soukromých aktiv, než původně očekávala. Mnoho z těchto ukazatelů je odvozeno z údajů o veřejném trhu – protože tam lze nalézt většinu reportovaných dat.
V roce 2024 MSCI očekává nárůst vykazovaných údajů o soukromém trhu. The ESG Integrated Disclosure Project, IDP je jedním z příkladů iniciativy, která by mohla více povzbudit konzistentní zveřejňování informací o soukromém trhu, aby byli soukromí investoři v budoucnu schopni porovnávat skutečné údaje o emisích u svých investic.
8. Investice do přírody
Ochrana biologické rozmanitost a obecně přírody se v posledních letech rychle posunula do popředí globálního regulačního rámce, což upoutalo větší pozornost investorů. Příroda je neodvolatelně propojena s klimatem, ale možný kolaps biologické rozmanitosti představuje další řadu systematických rizik, přinejmenším stejně dalekosáhlých jako jsou změny klimatu. Světové ekonomické fórum odhaduje, že více než polovina celosvětového ekonomického výstupu je závislá na přírodě a přírodních rizicích. Zmírnění těchto rizik vyžaduje ochranu a obnovu přírody.
Investoři začínají tuto výzvu řešit různými způsoby. Jeden přístup se pokouší měřit významné dopady portfolia jako první krok k jejich řízení nebo snižování. Další přístup investorů představuje investování do projektů na ochranu přírody, které jsou stále dostupnější pro soukromé investory prostřednictvím mechanismů, jako jsou swapy (debt-for-nature swaps) a uhlíkové kredity. Swapy (debt-for-nature swaps) umožňují zemím refinancovat svůj dluh za závazky k ochraně ekosystémů. Investice do fondů nebo projektů, které generují uhlíkové kredity pro dobrovolný trh s uhlíkem, mohou přinést výnosy pro přírodu i klima.
8.1 Měření pro řízení nebo řízení pro měření?
Investoři mohou stále více vnímat souvislosti mezi ztrátou biologické rozmanitosti a specifickými i systémovými finančními riziky. Ale pochopení toho, jak společnosti, do kterých se investuje, přispívají k problému, zůstává výzvou.
Společné pochopení toho, co máme na mysli, když mluvíme o negativním dopadu na biologickou rozmanitost, by bylo zásadním krokem k jeho snížení. Pokud ho nemůžete změřit a porovnat s něčím konzistentním, je těžké s ním něco udělat. Bez protějšku biologické rozmanitosti k ekvivalentům oxidu uhličitého (CO2e), modely biologické rozmanitosti a metodologie se značně liší, což ztěžuje srovnávání.
Rámec pro zveřejňování finančních informací související s přírodou (The Taskforce on Nature-related Financial Disclosures framework) navrhuje indikátor riziko globálního vyhynutí druhů. Ale ani to není jednoduché, protože existuje mnoho způsobů, jak k tomuto výpočtu přistoupit. Ale tzv. „potenciálně zmizelý zlomek druhů“ („potentially disappeared fraction of species“, PDF) nabízí jeden z možných způsobů měření toho, jak dalece firma vyvíjí tlak na životní prostředí v konkrétních lokalitách. Způsob, jakým společnosti využívají přírodní zdroje, jako je půda nebo voda, a jejich přispění ke změnám klimatu, ovlivňuje místní ekosystémy. Čím více půdy, vody a emisí, tím větší stres pro ekosystémy. Agregace dopadů napříč ekosystémy a lokalitami může poskytnout náhled na celkový potenciální dopad podnikání firmy na biologickou rozmanitost a přírodu.
Když se MSCI ve své analýze zaměřila na kombinaci využití půdy, spotřeby vody a emisí skleníkových plynů (GHG) z přímého provozu společností, zjistila, že ke globálnímu vymírání druhů nejvíce přispívaly společnosti v sektoru veřejných služeb, materiálů a spotřebního zboží. Například zemědělské společnosti vyrábějící produkty v sektoru spotřebního zboží využívají k výrobě svého zboží velké plochy půdy, zatímco podniky veřejných služeb převážně přispívají k úbytku druhů prostřednictvím vysokých emisí skleníkových plynů.
Posouzení rizik pro biologickou rozmanitost je složitý úkol, ale zásadním prvním krokem je dohodnout se na tom, co měřit. Uvidíme, zda se metriky jako PDF („potentially disappeared fraction of species“), stanou pro investory společným základem pro měření ztráty biologické rozmanitosti, ke které společnosti z jejich portfolií přispívají.
8.2 Význam „debt-for-nature“ swapů v soukromém investování podle MSCI poroste
Evidentní zájem investorů o podporu řešení založených na přírodě naznačuje rostoucí chuť investovat do přírodních aktiv. Čtvrtina nových emisí zelených dluhopisů v roce 2023 byla spojena s projekty na ochranu přírody, jako je podpora biologické rozmanitosti, podpora lesnictví a udržitelného zemědělství apod. Toto číslo se za posledních pět let ztrojnásobilo.
Od 80. let 20. století existují swapy „debt-for-nature“, které dříve nebyly dostupné pro soukromé investory. Díky rostoucímu zájmu o financování biodiverzity mezi soukromými investory a vstupu nových hráčů se to ale nejspíš změní. Swapové transakce tohoto druhu poskytují snížení zahraničního dluhu nebo oddlužení rozvojové země výměnou za závazek financovat opatření na ochranu půdy nebo moří.
Vzhledem k rostoucímu riziku dluhové tísně – více než polovina zemí s nízkými příjmy se považuje za zadlužené nebo je u ní vysoké riziko zadlužení – a odhadované průměrné roční mezeře ve financování biologické rozmanitosti ve výši 700 miliard USD, MSCI očekává, že trh se swapy „debt-for-nature“ poroste. Řada rozvojových zemí o tento druh swapů již projevila zájem.
S růstovým potenciálem ve výši více než 800 miliard USD a díky vstupu nových subjektů na trh začíná MSCI pozorovat větší zájem i ze strany soukromých investorů hledajících investiční příležitosti spojené s ochranou přírody. Pomoci by tomu mohly i rizikové záruky na transakce s těmito swapy ze strany multilaterálních rozvojových bank (MDBs). Několik MDBs tak již učinilo nebo projevilo zájem, protože jsou pod rostoucím tlakem akcionářů k mobilizaci finančních prostředků na ekologické projekty v rozvojových zemích.
Rozšiřování tohoto trhu není bez problémů a částečně závisí na úspěchu jeho nedávných transakcí. Strukturování může být zdlouhavé a složité a přínos pro životní prostředí může být těžké posoudit. Kromě toho měnící se politické a makroekonomické podmínky v dlužnické zemi mohou otestovat důvěru investorů. Příkladem je Gabon, kde proběhl převrat pouhé dva týdny poté, co země dokončila svůj první swap „debt-for-nature“. Tato země by mohla posloužit jako ukázkový případ z hlediska pojištění splácení a dlouhodobých ekologických závazků.
Nebo například Ekvádor, který dokončil v roce 2023 dosud největší swap „debt-for-nature“ na světě, což mu umožní „splatit“ dluh v nominální hodnotě 1,6 miliardy USD. Tato dohoda dává Ekvádoru přístup k levnějšímu financování a investorům přístup k dluhopisům spojeným s ochranou Galapážských ostrovů.
8.3 Investice do přírody díky dobrovolnému trhu s uhlíkem podle MSCI porostou
Investice do přírody jsou již hlavním kapitálovým tokem na dobrovolném trhu s uhlíkem. Projekty, které generují uhlíkové kredity pro tento trh, jsou v posledních letech stále více terčem kritiky. Tato kritika je často zaměřena na starší projekty vytvořené podle starých standardů nebo s mírnějšími podmínkami ověřování výstupů. S přibývajícími novými závazky od roku 2024 budou investoři hledající vysoce kvalitní uhlíkové kredity čelit výzvě odlišit projekty, které mají integritu, od těch, které ji nemají.
K červnu 2023 bylo na dobrovolném trhu s uhlíkem registrováno přes 850 (aktivních) projektů s cílem ochrany přírody, a to se zaměřením na ochranu a posílení přirozených zásob uhlíku v lesích, ochranu zemědělské půdy a ochranu pobřežních ekosystémů. Dalších 2 100 projektů již bylo ve vývoji pokrývajíce kombinovaně oblast o velikosti ekvivalentní Kolumbii.
Od roku 2012 do roku 2022 bylo do projektů na ochranu přírody investováno celkem 16 miliard USD. Další investice ve výši 9 miliard USD jsou plánovány do roku 2025. Míra investování setrvale rostla a do roku 2022 dosáhla dvouapůlnásobku celkové původní tržní hodnoty ve výši 1,5 miliardy USD, což indikuje budoucí další růst.
Nový kapitál a investiční přísliby pokrývají dalších 20 miliard USD do roku 2030. Většina těchto nových závazků pochází od vlastníků aktiv nebo institucionálních investorů (42 %), investičních společností (29 %) a správců fondů (17 %). Ale investoři, kteří hledají vysoce kvalitní uhlíkové kredity, musí být schopni identifikovat správné projekty. Projekty s vysokou integritou mají pozitivní dopad na klima a přírodu, podporují pozitivní dobrou pověst investorů a kupujících a produkují vysoce kvalitní uhlíkové kredity.
MSCI definuje čtyři základní prvky integrity, které jsou klíčové pro všechny projekty na ochranu přírody:
- doplňkovost
- kvantifikace
- stálost
- „co-benefits“ (pozitivní dopady nad rámec uhlíku).
Projekt je považován za doplňkový, pokud by nebyl životaschopný bez příjmů z uhlíkových kreditů, což zajišťuje, že projekt podporuje trajektorii směrem k net zero ekonomice do roku 2050. Dále musí uhlíkové kredity představovat jednu tunu odstraněného CO2e: přesná kvantifikace dopadu projektu na snížení emisí je složitá, ale je zásadní pro řízení rizika nadměrného úvěrování. Výsledné uhlíkové kredity by také měly mít nízké permanentní riziko, čímž se má na mysli, že dosažená ochrana a zvýšené zachycení uhlíku nelze snadno zvrátit (záruka stálosti). Projekty na ochranu přírody mohou navíc často přinést četné vedlejší výhody pro investory, jako je podpora místní komunity nebo ochrana biologické rozmanitosti.
S nástupem roku 2024 bude význam investic do ochrany přírody růst. Mapa příležitostí a rizik je však složitá a investoři budou muset pečlivě prozkoumat, které projekty jsou z hlediska maximalizace přínosů pro klima a přírodu skutečně důvěryhodné.
