Akt EU o kritických surovinách vyvolává diskuzi. V roce 2050 bude EU potřebovat 60 krát více lithia.

LinkedIn
Facebook
Twitter
WhatsApp
Global Circularity Protocol

Mezinárodní instituce, Spojené státy a nyní i Evropská unie vyvíjejí legislativní rámce a strategie týkající se kritických nerostných surovin již desítky let.

V EU nedávno vstoupilo v platnost nařízení o kritických surovinách (Critical Raw Material Act), které se věnuje strategickým a kritickým surovinám. Termín „strategická“ surovina znamená, že je tato surovina nepostradatelná pro technologický vývoj i pro celou řadu strategických odvětví, jako je výroba energie z obnovitelných zdrojů, digitální průmysl, letectví nebo obrana. Patří sem například kobalt, hliník, měď. Pojem „kritická“ surovina více méně kopíruje definici strategické suroviny, ale seznam je širší: zahrnuje mj. například koksovatelné uhlí a helium.

Lithium, kobalt a nikl se používají při výrobě baterií, gallium se používá v solárních panelech, surový bór se používá ve větrných technologiích a titan a wolfram se používají v kosmickém a obranném odvětví.

Prostřednictvím evropského aktu o kritických surovinách se EU snaží zajistit bezpečné a udržitelné dodávky kritických surovin pro evropský průmysl a výrazně snížit závislost EU na dovozu od dodavatelů z jedné země.

EU je silně závislá na dovozu kritických surovin ze třetích zemí. V důsledku této závislosti a v důsledku rostoucí celosvětové poptávky danou přechodem na digitální a zelenou ekonomiku narostla zranitelnost dodavatelských řetězců:

  • 63 % světových zásob kobaltu používaného v bateriích se těží v Demokratické republice Kongo
  • 97 % dodávek hořčíku do EU pochází z Číny
  • 100 % vzácných zemin používaných pro permanentní magnety je rafinováno v Číně
  • 98 % dodávek boritanu do EU zajišťuje Turecko.

Často jde o suroviny, které se nacházejí v zemích, které nejsou demokratické, případně nejsou tak svobodné ve svých obchodních politikách jako například Evropská unie.

Pod tlakem událostí jako válka na Ukrajině a pandemie Covid 19 prošlo nařízení EU o kritických surovinách relativně krátkou veřejnou diskuzí a bylo relativně rychle přijato.

Kontroverze vyvolávaly otázky týkající se práv místních komunit obyvatel a také otázky týkající se životního prostředí a omezenosti zdrojů. Podle některých kritiků nařízení nedostatečně řeší otázky týkající se omezení spotřeby a cirkularitu (recyklaci a znovuvyužití kritických surovin).

Dalším tématem jsou strategické projekty, které nařízení definuje jako projekty, jejichž účelem je zajištění bezpečnosti dodávek strategických surovin v EU. Budou u nich platit kratší povolovací lhůty (24 měsíců u povolení k těžbě a 12 měsíců u povolení ke zpracování a recyklaci).

Zatímco v EU, zejména ve Španělsku, Portugalsku, Švédsku, Finsku, vidíme velký tlak komunit na dodržování lidských práv a ochranu přírody, mimo EU mohou tyto strategické projekty představovat velký problém.

Podle Michaela Reckordta, autora knihy Hot Metals for a Cooler Climate, je raketově se zvyšující spotřeba kritických surovin velký problém: „V tuto chvíli používáme šest planet a potřebujeme snížit naši spotřebu. A to je klasický argument, který pokračuje. Často se odehrává mezi globálním Severem a globálním Jihem. Nadměrnou spotřebu Severu musíme vyvážit lepším udržitelným rozvojem Jihu. Země jako Filipíny, Namibie nebo Bolívie mají také právo na určitý rozvoj. EU nemá ani 10 % světové populace, ale spotřebovává okolo 30 % světových surovin.

V roce 2050 budeme potřebovat 60 krát více lithia než dnes

A projekce budoucí spotřeby, které si nechala vypracovat Evropská komise, ukazují, že ve srovnání se současným stavem by Evropská unie mohla v roce 2030 potřebovat až 18krát více lithia a v roce 2050 téměř 60krát více lithia. Podle analýzy OSN, zveřejněné v roce 2024, do roku 2060 vzroste celosvětová těžba surovin o 60 %.

Podle Michaela Reckordta budeme do roku 2035 potřebovat 336 nových dolů na výrobu lithia. Upozorňuje na to, že tato budoucí spotřeba s sebou přinese řadu negativních externalit, nad kterými se dnes Evropská unie systematicky nezamýšlí. Stejně tak oběhové hospodářství, cirkularita kritických surovin, je podle něj podhodnocena. Evropský parlament sice zavedl politiky pro oběhové hospodářství, ale realita je dnes taková, že je stále extrémně obtížné recyklovat baterie a minerály v nich obsažené. Povinnost zakomponovat cirkularitu do produktového designu by mělo řešit i nařízení o kritických surovinách. Stejně tak musí být s nařízením o kritických surovinách propojena i směrnice o náležité péči (EU směrnice CSDDD).

Existuje mnoho zpráv o každoročně zabitých lidech, kteří chránili svá území před těžbou (např. od organizace Global Witness, Amnesty International, Bread for the World nebo Powershift). Těžba je bohužel velmi smrtící sektor.

Podle Michaela Reckordta je potřeba, aby byly velké společnosti opatrné, typicky například v automobilovém průmyslu, který je napojený na strojírenský průmysl a který má velmi dlouhý dodavatelský řetězec. Je potřeba zapojit celé odvětví a vyvinout tlak na těžební sektor, což v současnosti už částečně funguje. Ale spousta historických problémů spojená například se sociálními výhodami nebo škodami na životním prostředí stále zůstává.

Neodvratitelný těžební boom, který nastane, tak s sebou přinese řadu výzev. Veřejné diskuze v regionech Evropy, kterých se těžba dotýká (Španělsko, Švédsko, Srbsko) ukazují větší či menší míru frustrace místních obyvatel. Obavy o své domovy kvůli enormně zvýšené spotřebě zdrojů související s transformací energeticky a elektromobilitou mají i lidé na Ukrajině, kteří si kladou otázky, co bude po válce.

Podle Michaela Reckordta je proto nutné primárně snižovat spotřebu strategických surovin a zajistit jejich využití i dalšími generacemi. Musíme nastavit systém tak, aby zaručil, že pokud místní obyvatelstvo nebude souhlasit s těžbou, bude se těžit někde jinde.

Například na severu Španělska, kde je řada památkových oblastí UNESCO, v oblastech ochrany vod a v biodiverzitních oblastech musíme veřejně diskutovat o tom, zda tyto kovy potřebujeme a k čemu je používáme, například zda tyto kritické suroviny tolik potřebujeme pro masovou výrobu 2,5 tuny těžkých aut, ve kterých většinu času jezdí v průměru jeden člověk.

Zdroje:

Nařízení EU o kritických surovinách Critical Raw Material Act

Akt o kritických surovinách je platný ode dne 23. května 2024, s výjimkou dvou článků, jež budou použitelné až ode dne 24. května 2028.

Věnuje se dvěma kategoriím surovin:

  1. strategickým surovinám (sedmnáct surovin, např. kobalt, měď, lithium) a
  2. kritickým surovinám (třicet čtyři surovin, přičemž seznamy se prakticky kryjí; navíc obsahuje např. koksovatelné uhlí nebo helium).

Jde o suroviny nepostradatelné pro technologický vývoj i pro celou řadu strategických odvětví, jako je výroba energie z obnovitelných zdrojů, digitální průmysl, letectví nebo obrana, a tím i pro ekonomiku EU.

Akt o kritických surovinách se vztahuje na získávání, zpracování a recyklaci kritických surovin v Evropě a zabezpečení dodavatelských řetězců.

Cílem Aktu je především zajistit přístup EU k bezpečným a udržitelným dodávkám kritických surovin, neboť dodávky těchto surovin jsou velmi zranitelné vůči přerušení pro jejich časté zprostředkování monopolními dodavateli ze třetích zemí, a to především prostřednictvím diverzifikace dovozu do EU. Akt o kritických surovinách by měl taky posílit oběhovost kritických materiálů, včetně recyklace, a jejich efektivní využívání.

Svých cílů chce Akt o kritických surovinách dosáhnout celou řadou opatření, zejména prostřednictvím:

  • Omezení roční spotřeby surovin v EU pro každou strategickou surovinu (do roku 2030 by mělo 10 % pocházet z místní těžby, 40 % má být zpracováno v EU a 25 % má pocházet z recyklovaných materiálů).
  • Diverzifikace dovozu strategických surovin.
  • Zřízení Evropské rady pro kritické suroviny.
  • Uložení povinnosti členským státům vytvořit národní průzkumné plány obsahující informace o nerostných surovinách na jejich teritoriu.
  • Zavedení kategorie strategických projektů se statusem nejvyššího veřejného zájmu.
  • Uložení povinnosti vybraným velkým společnostem, které používají strategické suroviny ve výrobě, provést posouzení rizik v rámci svého dodavatelského řetězce strategických surovin:
    • společnosti s více než 500 zamci a čistý celosvětovým obratem vyšším než 150 milionů EUR
    • povinnost 1x/3 roky.
Akt EU o kritických surovinách

Zdroje:

  • Ondřej Havránek, Magdalena Hamáčková, EY, dostupné z https://www.ey.com/cs_cz/tax/tax-alerts/2024/09/akt-o-kritickych-surovinach-evropske-unie-z-vetsiny-platny
  • Ondřej Kolínský, AMO.
Přejít nahoru