Studie o spolehlivosti environmentálních tvrzení v EU

LinkedIn
Facebook
Twitter
WhatsApp

Společnost Milieu Consulting letos zrealizovala hloubkovou analýzu environmentálních tvrzení evropských firem a jejich spolehlivosti. Cílem studie bylo vyvinout a posílit důkazní základnu pro rozsah a povahu problému zavádějících environmentálních tvrzení.

Studie nejprve představuje soupis environmentálních tvrzení v EU, jehož cílem je zjistit, do jaké míry jsou environmentální tvrzení přítomna u široké škály produktů a služeb v celé EU, a to s ohledem na obaly produktů i reklamy.

Poté shrnuje výsledky hloubkové analýzy 150 vybraných environmentálních tvrzení provedené právními experty. Zabývá se také tím, do jaké míry lze tvrzení považovat za zavádějící.

Data byla shromážděna prostřednictvím online mystery shoppingu v internetových obchodech a analýzou reklam z databáze Nielsen International Ad Intel. Celkem bylo náhodně vybráno 1 305 produktů/služeb a 1 616 reklam, které byly zkontrolovány z hlediska ekologických tvrzení, pokrývajících trhy s potravinami i nepotravinářskými výrobky. Sběr dat zahrnoval 52 konkrétních produktů a služeb, což zajistilo rozmanitý vzorek pro každý trh. Geografické pokrytí pokrývalo 15 členských států EU.

Environmentální tvrzení lze definovat jako „jakékoli tvrzení, které naznačuje nebo jinak vytváří dojem, že zboží nebo služba má pozitivní nebo žádný dopad na životní prostředí nebo že jsou pro životní prostředí méně škodlivé než konkurenční zboží nebo služby, a to kvůli svému složení, způsobu výroba/produkce, jak může být likvidován a/nebo energie nebo snížení znečištění očekávané od jeho použití“.

Rozlišována byla implicitní tvrzení a explicitní tvrzení. Příkladem implicitních tvrzení byly vizuální tvrzení naznačující ekologickou šetrnost, kterou ale přímo neuvádějí. Explicitní tvrzení byla zjištěna u 35 % hodnocených produktů/služeb.

Nejčastějším textovým tvrzením pro nepotravinářské produkty/služby byla „energetická účinnost“ (1 %). Slovo „bio“ bylo nejčastěji používané v souvislosti s potravinářskými výrobky (5 %).

 Některá z těchto explicitních tvrzení představují informace o životním prostředí, které zákon vyžaduje pro určité typy produktů uváděných na trh. Další tvrzení jsou spojena s dobrovolnými systémy označování, které obchodníkům udělují právo nést na svých produktech oficiální značky nebo symboly, pokud splňují určité požadavky. Příslušné právní předpisy EU, vnitrostátní systémy a další požadavky a klasifikace byly předem identifikovány a zařazeny do tří kategorií, přičemž další čtvrtá kategorie pro nároky, které nebyly předem identifikovány.

Právě čtvrtá kategorie tvrzení, která nebyla předem identifikována, byla podle zjištění studie nalezena častěji než povinné systémy nebo dobrovolné systémy ekoznačení zavedené EU nebo vnitrostátními či regionálními veřejnými subjekty, a to v 31 % hodnocení. Loga/štítky s nejvyšší prevalencí v této kategorii byly Forest Stewardship Council (FSC), AB Agriculture Biologique a Fairtrade.

Potenciálně zavádějící explicitní tvrzení

Více než polovina webových stránek posuzovaných produktů/služeb a reklam obsahujících explicitní tvrzení vykazovala potenciálně zavádějící prohlášení. Potenciálně zavádějící text byl identifikován častěji než loga/štítky (21 % oproti 5 % všech hodnocení).

Hloubková analýza environmentálních tvrzení

Na základě počátečního posouzení provedeného u všech identifikovaných tvrzení během sběru údajů byla provedena hloubková analýza 150 vybraných environmentálních tvrzení, aby bylo možné lépe porozumět jejich jasnosti, přesnosti a rozsahu, v jakém jsou podložena. V úvahu bylo vzato několik kategorií environmentálních tvrzení, včetně povinných požadavků, uzákoněných dobrovolných systémů environmentálního označování, kodexů chování, právních záruk pro produkty a jakýchkoli dalších informací poskytnutých výrobci a obchodníky, které byly relevantní pro cíle studie.

Podle Směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách by environmentální tvrzení měla být prezentována jasným, konkrétním, jednoznačným a přesným způsobem a měla by být podložena informacemi, které lze ověřit pomocí důkazů dostupných veřejnosti. Každá z vybraných 150 žádostí byla posouzena podle těchto tří kritérií. Pokud bylo jedno z kritérií posouzeno jako nesplněné, bylo tvrzení posouzeno jako klamavé.

Hlavní zjištění hloubkové analýzy

Národní právní experti zjistili, že 53,3 % (80 ze 150) environmentálních tvrzení je potenciálně zavádějících. Pokud jde o specifika tvrzení, 54 tvrzení bylo označeno jako nejasné a nejednoznačné, 47 bylo hodnoceno jako nepřesné a 61 jako nepodložené.

Níže uvedený obrázek znázorňuje vztah mezi zdůvodněním, jasností a přesností ve vzorku tvrzení předložených k hloubkové analýze.

Spolehlivost tvrzení

Něco málo přes dvě třetiny (64 %) environmentálních tvrzení byly vyhodnoceny jako jasné a jednoznačné. Tvrzení, která byla považována za nejasná a nejednoznačná, obvykle používala vágní terminologii (např. slova jako „přírodní“, „udržitelný“, „eko“ nebo „bio“) nebo tvrzení nemohla být spojena s žádnou konkrétní vlastností produktu.

Většina tvrzení, která byla posouzena jako nejasná, byla rovněž posouzena jako nepřesná, zejména pokud byla žádost formulována vágně a příliš obecně.

Slogany a prohlášení s pozitivními konotacemi týkajícími se životního prostředí a/nebo udržitelnosti často postrádají podrobnosti nebo konkrétní informace o dopadech na životní prostředí a fázích životního cyklu, kterých se tvrzení týká, což omezuje jejich přesnost. Některá tvrzení používají předpony jako „eko“ nebo „bio“, které v některých případech – zejména pokud produkty nejsou certifikovány jako pocházející z ekologického zemědělství – neměly jasný význam ani nebyly posouzeny jako přesné. Tvrzení bylo posouzeno jako opodstatněné, pokud výrobce/obchodník poskytl dostatečné informace k vysvětlení tvrzení na obalu, na webové stránce produktu nebo prostřednictvím přímého kontaktu.

40 % zkoumaných tvrzení bylo považováno za nepodložené. Ve většině případů bylo zdůvodnění částečné a poskytnuté informace byly považovány za neúplné nebo nepřesvědčivé. Další důležitou otázkou je, že odůvodnění tvrzení není vždy v jazyce země, kde se výrobek prodává, což oslabuje schopnost spotřebitele mu porozumět.

Závěrečné postřehy

Jen málo environmentálních tvrzení lze považovat za 100% v souladu se Směrnicí 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách.

Mnohé z hodnocených jako nejasné a nejednoznačné obsahovaly vágní, obecná tvrzení, která na první dojem nelze spojovat s žádným konkrétním dopadem na životní prostředí.

Dalším celkovým závěrem studie je, že nezávislá certifikační schémata výrazně zlepšují jasnost tvrzení. Rostoucí šíření systémů, log a štítků však může spotřebitele mást. Někteří výrobci vyvinuli svá vlastní loga nebo certifikáty, což může být obzvláště problematické, zejména pokud výrobci neposkytnou dostatečné odůvodnění.

Aby certifikace fungovala, musí být dodržovány společné normy a spotřebitelé musí vědět, co mohou očekávat od určitých log, štítků nebo certifikátů. Souvisejícím aspektem je zajištění toho, aby spotřebitelé byli dostatečně informováni a vzdělaní v oblasti uznávání a výkladu ekologických certifikátů a štítků.

Autory studie jsou Jennifer McGuinn, Alicia McNeill, Agnieszka Markowska, Ivan Martinez-Bris, Sarah O’Brien (Milieu Consulting); Kim De Cuyper, Anne Esser a Tim Meeusen (IPSOS). Studie je dostupná online.

Přejít nahoru