Evropská legislativa k udržitelnosti a ESG
Právní rámec a legislativa k udržitelnosti velkých firem, včetně ESG (Environmental – Social – Governance), se začaly výrazněji formovat v posledních dvou desetiletích. V Evropské unii byl jedním z prvních kroků přijetí směrnice o nefinančním reportingu (NFRD) v roce 2014, která požadovala, aby velké firmy zveřejňovaly informace o svém vlivu na životní prostředí, sociální otázky a správu a řízení společnosti.
Významný posun nastal v roce 2022, kdy byla schválena směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive). Tato směrnice rozšiřuje povinnosti reportingu o udržitelnosti na více firem a zavádí jednotné standardy pro tento reporting. Od roku 2024 musí velké firmy začít shromažďovat data podle těchto standardů a od roku 2025 je zveřejňovat.
Postupně nabíhá platnost dalších legislativních aktů, které jsou více či méně vzájemně propojené viz balík aktů k cirkulární ekonomice.
Ve veřejném prostoru je někdy Evropská unie kritizována za svou „osamocenost“ v boji s klimatickou změnou a v úsilí o větší transparentnost v oblasti udržitelnosti. Ve skutečnosti se kromě EU vydala na cestu legislativních pravidel i řada dalších zemí: např. Velká Británie, Nový Zéland, Japonsko, Singapur, Austrálie nebo Kanada.
Evropská unie se systematicky zabývá také ochranou biologické rozmanitosti. V roce 1992 byla přijata Bílá kniha o ochraně biologické rozmanitosti, která stanovila základní rámec pro ochranu biologické rozmanitosti v Evropské unii a vedla k přijetí několika důležitých legislativních aktů, včetně směrnice o stanovení, identifikaci a ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně ptáků. Po přijetí směrnic o stanovištích a ochraně ptáků Evropská unie pokračovala ve svém úsilí o ochranu biologické rozmanitosti prostřednictvím několika klíčových iniciativ a legislativních aktů.
